Eugène Ionesco - Střípky deníku

17. srpna 2015 v 11:15 |  Poznámky
Umělecká díla jsou bytosti. Chci říct, že umělecká díla jsou objektivní živé skutečnosti. Hodnota díla tkví v tom, že si člověk všimne, že je totožné samo se sebou.
Hodnota díla je dána délkou a silou vyzařování. (Přál bych si, aby to tak bylo. Obávám se, že dílo je jen tím, co si o něm myslíme, nebo spíš jen tím, co si o něm chceme myslet.)

Kritika má jediný cíl: zničit dílo. Dílo zjednodušené na psychologii se mění v pouhý předmět psychologického zkoumání; dílo zjednodušené sociologem na sociologický kontext se mění v pouhý předmět sociologického zkoumání. Buď je dílo zjednodušováno na obecné myšlenky, jež jsou v něm obsaženy a vykresleny, anebo dochází k snahám proměnit je v nástroj nějakého politického nebo ideologického systému; př. marxismu. Pravda je taková, že dílo zjednodušovat nelze. Dílo je právě to, co z něj zbude po sociologii, psychoanalýze, ekonomice, ideologicko-politickém systému, filosofii atd., nebo jim navzdory. Po nějaké době už kontexty nejsou důležité, rozvolňují se, přetrvávají jen pomníky umění, protože jsou nezrušitelně samy sebou a jejich "kontext" který zachraňují z nicoty, jaksi navíc.

Nelze říct, že by umění postrádalo veškerou duchovní hodnotu. Umělec přece jen převyšuje průměrného člověka, politika, technika, tedy všechny naprosto průměrné lidi. Přesto není nijak zvlášť významný. Umění nepřináší žádné osvícení. Umění přináší malé, docela maličké světélko, maličké našedlé světélko, docela maličký začátek osvícení, utopený v tlachání.
 


Komentáře

1 Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 11:55 | Reagovat

Ionesca mám rád (a už bych si měl konečně zajít na tu Plešatou zpěvačku do Celetný a koupit si Nosorožce).

Jinak co se umění posledních let týče, nějakým sítem bych ho stejně rád prosypal, protože mi přijde umělé, vycraftované pro marketing a to, co je pro člověka příliš abstraktní, je zavrhováno (pokud nejste úspěšně píšící autor, kterého následují masy).
Ale jinak souhlasím. Umění nemá mít měřítka. Má odrážet subjektivní pohled jedince. A skrze jeho oči nám nabídnout pohled na jsoucno, jak ho vidí on. Nemělo by se určovat "jak má umění vypadat". Ono si to vždycky někoho najde. Proto mi přijde lepší tvořit pro cílovou skupinu, než pro masy a počítat s tím, že se stejně nezavděčíš všem.

2 mangold | 17. srpna 2015 v 12:09 | Reagovat

Ahoj :) Mně připadá, že úplně nejlepší je tvořit sám pro sebe a nepočítat s tím, že se zavděčíš komukoli dalšímu. Kritika pak neurazí, příznivý ohlas o to víc potěší.

3 E. | Web | 18. srpna 2015 v 21:25 | Reagovat

„Myslím na zubry a anděly, na tajemství trvanlivých barviv, na prorocké sonety, na útočiště umění. A to je jediná nesmrtelnost, kterou my dva můžeme sdílet, má Lolito.“

4 Leri Goodness | Web | 22. srpna 2015 v 18:56 | Reagovat

Nádherně napsané. Občas dílo umělce vyzařuje přesně to, o čem usiloval a to se následně projevilo na obraze. Jsou však i případy, kdy chtějí vyjádřit svoji vizi - a i vzhledem k tomu, že ji mají pečlivě připravenou, nakonec načrtnou něco absolutně spontánního, co se vůbec nemusí shodovat s původním nápadem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama