Lev Šestov - Apoteóza vykořeněnosti

25. srpna 2013 v 18:58 |  Poznámky

čl. XLII

Tvůrčí zápal! Ta prázdná slova si vymysleli ti, kdo nikdy neměli příležitost uvědomit si z vlastní zkušenosti, co je to tvorba, a dospěli k tomuto úsudku čistou dedukcí: skýtá-li nám tvorba tak velký požitek, co teprve musel zakoušet sám tvůrce. Tvůrce však obvykle zakouší jedině roztrpčení. Každá tvorba je tvorbou z ničeho. V nejlepším případě máme před sebou neforemný, nesmyslný, většinou nepoddajný, tvrdý a těžko zpracovatelný materiál. A nikdo přitom neví, jak s ním naložit. Co chvíli autorovi vytane na mysli nová myšlenka a znovu a znovu nezbývá, než tu novou myšlenku, který se na okamžik zdála být tak skvělá a okouzlující, odhodit jako nepotřebný krám.
Tvorba je nepřetržité tažení od jednoho neúspěchu k druhému. Společným údělem všech tvůrců jsou stavy neurčitosti, nevyjasněnosti, nejistoty ze zítřka a stavy krajního vyčerpání. Čím závažnějšího, významnějšího a originálnějšího úkolu se člověk podjímá, tím větší muka podstupuje. Proto většina lidí, dokonce i geniálních a la longe tvůrčí činnost nevydrží. Jakmile zvládnou techniku, začnou se opakovat, neboť vědí, že publikum nebývá příliš náročné a poměrně ochotně snáší jednotvárnost svého oblíbence, ba dokonce v ní spatřuje jeho přednost. Každý ctitel umění je spokojen, pozná-li v novém díle umělcův "styl" - málokdo ale tuší, že styl znamená počátek konce. Umělci to ovšem vědí velice dobře a rádi by se svého stylu, v němž cítí manýru, zbavili. To si však žádá obrovského vypětí sil, nových muk, pochybností, nejistoty; kdo jednou "tvůrčí zápal" prožil, ten mu podruhé dobrovolně nepodlehne. "Pracuje" raději podle šablony, jen aby si zachoval klid a mohl si být jist výsledkem - zvlášť když nikoho ani nenapadne, že přestal být tvůrcem. Svět je plný tajemství. Jak snadné je skrýt takové tajemství před dotěrným pohledem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama