z beletrie

11. listopadu 2012 v 22:01 |  Poznámky
"Těch pár skutečných umělců se už nemusí starat o veřejnost, žije a pracuje daleko od společenských salonů, od rozruchu, panujícího mezi vyšívači písmen. Musí se čestně vyrovnat s jedinou nepříjemností, vidět své dílo vystavené poskvrňující všetečnosti davu!"

"Je to prostě jasná prostituce, vystavit k prodeji znamená přijmout zneuctění familiárnosti kterékoli nuly, je to poskvrnění, dobrovolně přijaté znásilnění toho mála, zač kdo stojí!"

"Ano, naše zatvrzelá pýcha a také potřeba mizerných pár franků mohou za to, že nemůžeme chránit své rukopisy před hulváty a nevychovanci; umění by mělo být takové jako milovaná žena, pro čumily nedosažitelné, v prostoru vzdálené! Vedle modlitby je to jediný čistý projev duše!"

[Joris-Karl Huysmans - Tam dole]
 


Komentáře

1 Eduard Nud | 5. března 2016 v 10:56 | Reagovat

Taky jsem chtěl být za mlada slavným spisovatelem. Ale psal jsem si jenom sám pro sebe. Pak jsem objevil nový Internet. A vrhl se do víru popularity. Taky jsem pak byl znechucen, že to po mně může číst každý. Jak rád bych byl býval psal zase jenom pro sebe. Ale bylo pozdě. Jak je to člověku jednou souzeno, neuteče před tím, i kdyby psací stroj zmačkal jak plechovku od sardinek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama