Červenec 2012

přes pole

10. července 2012 v 13:24 Kresby a jiné

John Berger - O pohledu

3. července 2012 v 21:48 Poznámky
"Max Raphael napsal, že cílem veškerého umění je "rozval světa věcí" a nastolení světa hodnot. Marcuse označuje umění za "velké odmítnutí" světa tak, jak jest. Já sám jsem napsal, že umění je prostředníkem mezi tím, co je dáno a tím, po čem toužíme.
Nicméně velká díla minulosti byla při své opozici k realitě schopna věřit v jazyk a poukazovat k zavedenému souboru hodnot. Spor mezi jsoucím a myslitelným ještě nebyl nepřekonatelný. Odtud pramení jednota, které tvůrci v dílech dosáhli. Jejich kritika rozpadající se skutečnosti - ať už se nám přitom vybaví Piero, Rembrandt, Poussin či Cézanne - vždy probíhala ve jménu silnější a hlubší jednoty.
V našem století, přesněji od roku 1941 se tento spor stal nepřekonatelným a jednota uměleckého díla čímsi nepochopiteným. Naše představa o svobodě se rozšiřuje, ale naše zkušenost svobody se vytrácí. Právě odtud vyvstává Nemožné jakožto mravní kategorie."



o fotografii

"Rychlost, s jakou se společnost vrhla na aplikaci fotografie, jisttě svědčí o tom, jak pronikavě a bytostně je fotografování užitečné pro průmyslový kapitalismus."

"Sama "pravdomluvnost" nového média vybízela k tomu, aby bylo fotografie využito k propagandě. Mezi prvními zužitkovateli systematické fotografické propagandy byli nacisté."

"Na rozdíl od paměti však fotografie samy o sobě nezachovávají smysl. Předkládají nám jevy - se vší věrohodností a vážností, které jevům obvykle přičítáme - odtržené od jejich smyslu."

"Skrze fotografie se svět proměňuje v soubor nesouvisejících částeček a minulá i současná historie se mění v soubor historek a fairs divers. Fotoaparát atomizuje skutečnost a činí ji manipulovatelnou a neprůhlednou. Je to pohled na svět, který popírá veškerou propojenost a souvislost, avšak každému okamžiku propůjčuje charakter mystérie. "


o malbě

"...tradici se sice podařilo rozložit, nicméně s výjimkou nevědomí se oblast zkušenosti, z níž většina evropských výtvarníků čerpala, kupodivu skoro nezměnila.
Dobové seriózní umění tak obvykle zachycovalo buď prožitek různých druhů osamění, anebo úzce vyhraněnou zkušenost samotné malby - čímž vznikla malba o malbě, abstraktní umění."