Říjen 2010

Romano Guardini - O podstatě uměleckého díla

29. října 2010 v 21:37 Poznámky

"To, z čeho se rodí popud k dílu, je v různých dobách a u různých osobností poněkud jiné. Zájem některých umělců směřuje k tomu, co je na předmětu substanciální, k podobám v jejich vztazích a silách, jako tomu bylo většinou v antice. Zájem jiných se týká atmosféry mezi postavami, světla, nálady, jako třeba u impresionistů. Někteří umělci hledají konstrukci předmětu, architekturu skupiny nebo dění, například Andrea del Sarto. A opět jiní proudění sil, plynutí pohybů, dynamickou stránku dění - vzpomeňme na Michelangelovy fresky. Vysoké egyptské umění chtělo znázornit to, co je typické, trvalý základ rozmanitosti světa; s jakou velikostí vypracovalo například postavu vladaře! Jiní, novověcí umělci jsou poutáni tím, co je charakteristické, individuální, jedinečné - uveďme hned největšího z nich, Rembrandta. [...] Pak začíná něco nového: umělci hledají elementární formy, jež  jsou  v základu přírodních útvarů, aby jejich pomocí vyjádřili elementární povahu života: vzniká to, co nazýváme abstraktním uměním."

"...v procesu uměleckého formování se děje něco zvláštního: jednota, která vzniká z věci, jež je zde postihována, a z člověka, který ji postihuje, má sílu volání. Kolem ní se zpřítomňuje celek bytí: veškerenstvo věcí, příroda, a veškerenstvo života lidí, dějiny, obojí v živoucí jednotě."

"K podstatě uměleckého díla patří, že sice má smysl, ale nemá účel. Nic "nezamýšlí", nýbrž "znamená"; nic "nechce", nýbrž "je"."




hladové oko

3. října 2010 v 18:21 Malby

A2, akryl na papíře