Září 2010

Theodor W. Adorno - Estetická teorie

20. září 2010 v 9:12 Poznámky

"Absolutní svoboda v umění, stále ještě omezená na něco částečného, se dostává do protikladu k trvajícímu stavu celkové nesvobody."

"Vzhledem k tomu, kam se rozbujela realita, stala se nevyhnutelná afirmativní povaha umění něčím nesnesitelným. Umění se musí obrátit proti tomu, co vytváří jeho vlastní pojem."

"Jen diletanti zakládají v umění všechno na nevědomí. Protože se řídí pouze citem, opakují pokleslá klišé. V uměleckém procesu jsou nevědomá hnutí impulsem a materiálem mezi mnoha jinými. ... Umělecká díla nejsou thematic apperception test svého původce. Spoluvinen na takové amúzičnosti je kult, který psychoanalýza pěstuje principem reality: to, co se mu nepodřizuje, je vždy pouze únikem, přizpůsobení realitě se stává summum bonum."

"Umění je nejen reprezentantem lepší praxe, než je dosud vládnoucí, nýbrž právě tak i kritikou praxe jako panství brutální sebezáchovy uprostřed toho, co je, a kvůli němu. Usvědčuje produkci pro produkci ze lži a optuje stav praxe mimo pouto práce."


"Kdo má k umění ryzí vztah, kdo se v něm sám rozplývá, tomu umění není nikdy objektem; ztráta umění by pro něj byla nesnesitelná, jeho jednotlivé projevy však nejsou pro něj slastí."

"Zatímco zdánlivě se umělecké dílo svou smyslovou přitažlivostí přibližuje ke konzumentovi, ve skutečnosti se mu odcizuje; stává se totiž zbožím, jež mu patří a jehož ztráty se neustále bojí.[...] Zduchovnění umění podnítilo nevraživost lidí vyloučených z kultury a iniciovalo druh konzumentského umění, kdežto umělce z odporu vůči takovému umění naopak nutilo ke stále bezohlednější spiritualizaci."

"Jako tabula rasa subjektivních projekcí se však umělecké dílo diskvalifikuje. Póly jeho odumělečtění záležejí v tom, že se stává věcí mezi věcmi právě tak, jako nástrojem psychologie vnímatele. Co zvěcnělá umělecká díla již neříkají, vnímatel nahrazuje standardizovanou ozvěnou sebe sama, kterou v nich vnímá."

"Jestliže už v monopolním kapitalismu se konzumuje především směnná, a nikoli již užitná hodnota, pak pro moderní umělecké dílo se jeho abstraktnost stává iritující neurčitostí toho, čím a k čemu dílo má být, šifrou toho, čím je."

"Své útočiště má to, co je staré, pouze na špici nového, ve zlomech, nikoli v kontinuitě."

jablka trhaná pro Sivého Pištce

12. září 2010 v 22:23 Malby

A1, akryl na papíře